Soběhrdy
Dnes je 19. neděle po Trojici
Introit
Psalm 22:23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.
První čtení
Jeremiáš 43,1-7
Druhé čtení
Mt 13,54-58
Kázání
Proč J ty lidi tolik pohoršil? Protože ho znali jako dítě? Proto, že to byl tesařův syn? Nebo, že měl matku? Bratry, sestry? Možná pohoršoval, že to byl obyčejný člověk, který měl matku a bratry a sestry. Možná, kdyby se narodil z panny, tak by si ho vážili více...
Jenže J měl matku i otce, sourozence, prostě normální rodinu. Bratři katolíci sice text vysvětlují tak, že se píše o bratrancích, já ale s jejich výkladem nesouhlasím, v řečtině je napsáno :adelfoi, to jsou bratři. Nevím, proč by se lidi v Nazartě pohoršovali nad tím, že měl J krom lidské matky a otce taky bratrance... Oni prostě znali jeho matku, jeho otce a další členy rodiny.
Lidi možná pohoršovalo, že J byl stejný jako oni. I já mám matku a otce, i většina z vás. Nebo, ti co nemají, určitě měli při početí...
Možná mu záviděli. Nazaretské možná štvalo právě to, že ač všichni ostatní mají taky matku a otce a bratry a sestry, nemají tu podivnou moudrost a sílu, kterou má J. Možná, kdyby jim někdo vysvětlil, že vlastně J nemá normální matku a normálního Otce, pak by jim to docvaklo. Řekli by si: aha, tak je to, no to jsme měli vědět dřív, že J je jiný než my, že jeho matka počala zázračným způsobem. To bychom se mu hned klaněli!
Máme se ale J-ovi klanět proto, že byl počast zázrakem? To byl ten kámen úrazu? Domnívám se, že ne.
Není snad každý člověk počat zázrakem? Možná to je pohoršovalo. Možná každý z nás alespoň podvědomě tuší, že byl počat zázrakem, že jeho život je zázračný, ale málokdo z nás ví, co s tím.
Netvoří snad každého jednoho z nás Bůh? Není to Bůh, kdo nás zná ze života naší matky? Kdo nás vytvořil? Já mám desetiměsíční dítě a vidím, jak roste samo. Každý den umí nové věci, které ho nikdo z nás neučí. Každý mu přibývá milióny buňek v těle, které jsem mu tam nepřidal. Nevím o tom, že bych někde uloupl kus buňky a přilepil je Marušce na hlavu. I kdyby se mi to povedlo, asi by se nechytla.
Bratři a sestry, musím vyznat, že naše Maruška byla počata podobně zázrakem jako J. Každé dítě na této planetě je počato takovým zázrakem!
V židovství je víra v božské početí každého člověka hluboce zakořeněná. Svědčí o tom nejen příběhy praotců.
Podle rabínského výkladu jsou k tomu, aby se mohl narodit člověk nutné tři faktory: otec, matka a Všemohoucí, který tomu tak chtěl (traktát Kidušin 30b).
Čím se zabývá Bůh poté, co stvořil svět? Rabi Josej bar Chalafta odpovídá: dává dohromady páry (midraš Berešit Rabba 68,4)
Dle prof. Hellera: každá židovská matka věří, že její syn bude mesiáš.
Možná na to ti lidé v Nazaretě zapomněli, že i oni jsou počati Duchem svatým. Že i oni jsou čistou milostí Božími dětmi. J jim to připomínal. A proto je tolik štval. Možná proto, že jim to připomínal: že mají ostatní milovat taky, protože jsou to břatři a sestry. Že na té Boží lásce mají mít podíl zdraví i nemocní, vzorní i neřádi, židé i pohané, přátelé i nepřátelé. No, v tom už je problém.
Asi ti lidé v Nazaretu zapoměli, že člověk je povolán k vyšším věcem, než jak to vypadá v běžném životě. Když říkám vyšším věcem, nemyslím na mystiku, ale na milování ostatních, jak jsme slyšeli před chvílí.
A to je štvalo. Vědomě, podvědomě. Možná to štve i nás. A proto možná nejsme šťastní.
Ti lidé v Nazaretě byli zapšklí, skeptičtí, plni beznaděje a tu přijde nějaký syn tesaře, kterého navíc všichni znají a začne jim vykládat provokativní podobenství o Bohu a o člověku.
Asi jim vadilo, že se v těch J-ových příbězích našli sami a nelíbilo se jim to. Zjistili, že totiž J-ovo království má divné a jinak poskládané hodnoty, než by jim vyhovovalo.
A že to království vlastně odmítají a ještě ke všemu z vlastní svobodné vůle.
Poslední možnost, jak se vyhnout nepříjemnému dopadu J-ových kázání, je: ptát se: odkud to ten J má? A doufat, že někdo odpoví (nejlépe nějaká duchovní autorita): To není pravověrné. Církev to učí jinak. Čili: má to od ďábla. ...
Pokud to má od ďábla, tak si můžeme oddychnout. Neohrozí nás totiž.
A navíc, stále vypadáme, jako zbožní lidé. My jsme přece bránili Boží věc, když jsme ho odsoudili!
Jakmile lidi začnou mít pocit, že Pán Bůh nás potřebuje, abychom ho hájili, jde do tuhého. Ve všech náboženstvích...
A tak jim byl skandálem.
Šel po příčině a usvědčoval člověka z pokrytectví. Ne proto, aby ho umlátil, ale aby ho uzdravil.
Syn tesaře? Usvědčovat poctivé zbožné věřící z pokrytectví? To je přece absurdní!
Co když ten příběh není o lidech v Nazaretě?
Nechtěl evangelista říci, že právě my křesťané jsme onen J-ův domov? Kde jinde je J doma, než ve své církvi? Co když je to všechno naopak a evangelista Mt myslel především na křesťanské sbory, kde se ukazovalo, že o J všichni zbožně mluví, ale navzájem se nenávidí? Co když jsou Židé v Nazaretě herci v podobenství o naší vlastní situaci?
Vždyť často samotné čtení evangelia vyvolává napětí uvnitř církve. Nejen židovští zákoníci si hráli na majitele pravdy. Křesťané to dělají ještě s větší chutí. Svědčí o tom epištoly.
Křesťané se mezi sebou odjakživa nenáviděli a vedli války hned od, nejenom ve středověku.
Není nám J kamenem úrazu, když se setkáváme s ním a s vlastní touhou po pomstě a agresi a zlobě?
Nenazvedá nás ze židle, když ateisti řeknou: vy si na to křesťanství jenom hrajete, protože J-e nenásledujete? Nemáme při sobě pohotově milion výmluv, proč to tak je?
Kolikrát v dějinách jsme byli usvědčováni z pokrytectví?
J je nám kamenem úrazu. Tím, co říkal, tím jak to nesl, tím, jak zemřel i tím, jak byl vzkříšen.
Pohoršení budí dnes třeba i to, že víra nevede nutně k vykazatelnému úspěchu. J není zárukou úspěchu. To je přeci skandální! Jaké má ta tvá víra výsledky? ... Plevel mezi pšenicí. Nic moc.
Nic moc, nic moc. Pohoršení. BK není byznys a tak je i v tom dnešním světě, kde všechno přepočítáváme na výsledky, BK jaksi pohoršující.
Někteří to sice maskují namalovaným nekonečným úsměvem, aby jasně ukázali, že víra fakt funguje, a že má výsledky, ale to nejde udržet dlouhodobě.
A když se třeba přidáváme jako křesťané ke státní moci a tvrdíme, že demokracii lze bránit a udržet jedině silou, stojí proti nám pohoršující postava trpícího služebníka ukazující rány.
Je to stále tentýž J z Nazaretu, který má prazvláštní schopnost budit pohoršení.
Odkud on to má? Není jeho Bůh úplně jiný, než ten náš?
Jenže jsou lidé, kteří v něm opravdu našli uzdravení. A přijali ducha moudrosti, jak o něm mluví Jakub: 3:17 Moudrost shůry je především čistá, dále mírumilovná, ohleduplná, ochotná dát se přesvědčit, plná slitování a dobrého ovoce, bez předsudků a bez přetvářky.
Uzdravení stejně jako láska je také bolestivé.
Je na nás, abychom se odpověď na otázku „odkud to má“ učili nacházet.
Není to nakonec pohoršující, že on nabízí zadarmo uzdravení nám, kteří všechno tak patláme?
Modleme se:
Děkujeme ti pane za svědectví o tvé moci i o naší slabosti,
děkujeme, že můžeme ve tvém světle nacházet vlastní pýchu a nacházet cestu k tobě,
prosíme, buď s námi
Amen.
Poslání
1:23 my kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství, 24 ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.